» Krajina a lidé

Nakres oppida Ceske Lhotice

Akt domestikace a zemědělská činnost znamenala velký zásah do přirozeného fungování přírodního prostředí. Zpětně se pak na lidské kultuře projevil usedlý zemědělský život (např. zvýšením počtu populace).

Od mladší doby kamenné začínáme pozorovat, že krajina začíná být kulturní, tzn. že na ni intenzivně působí činnost člověka. Již od neolitu je také měněn ráz lesa, a to sběrem plodin, těžbou dřeva a také obstaráváním krmiva a využíváním lesů pro pastvu.

V době železné (podobně jako v předešlé době bronzové) se už vyskytovaly v krajině otevřené průchodové zóny a odlesněné plochy v okolí lidských sídel. Pravděpodobně získávala krajina v těchto oblastech tzv. parkový charakter. Objevují se bezlesnaté oblasti, oblasti využívané pro pastvu či křoviny. V odlehlých místech se stále vyskytuje hustý lesní porost. V okolí osídlených oblastí se nacházely pole, pastviny a jiné hospodářské areály.

 Nakres prace zemedelcu

Vliv zemědělství

I přes všechen pokrok a kulturní rozkvět byl keltský svět stále světem běžného zemědělce. Specializovanost oborů ještě nebyla v takové míře, aby  se zemědělstvím zabývala pouze jedna skupina lidí. Zřejmě i řemeslníci, kteří se specializovali na určité řemeslo (např. kovář), měli své políčko, aby uživili rodinu.

Tehdejší osídlení tvořily menší usedlosti, ale setkáváme se i s většími sídelními jednotkami, z nichž největší byla oppida. Okolo sídlišť se rozléhala odlesněná plocha využívaná k zemědělským účelům.

Pole se orala buď na podzim (výsev ozim), nebo na jaře (jařiny). Laténští zemědělci si osvojili několik způsobů zvyšování úrodnosti půdy: hnojení, meziroční střídání obdělávaných ploch formou úhoru nebo přílohu. Dále se pole okopávala a plela, ale zřejmě jen na menších plochách.

Stejně jako v jiných oblastech, i zde se objevila řada novinek. Začaly se používat nové nástroje, zejména železné. Používaly se radlice, krojidla, motyky, brány, kosy, rýče, srpy.

Relativní stabilitu produkce zajišťoval způsob, kdy se na jednom poli pěstovalo více plodin. Usuzujeme, že v tehdejší době byly vysoké výnosy produkce (500  3000 kg/ha). Takovýchto výnosů se podařilo opět dosáhnout až ve středověku.

Nakres orezu stromku

Les

Lesní porost se těžil a využíval jako palivo (dřevo se zřejmě využívalo na výrobu dřevěného uhlí) a jako základní stavební materiál. V lese se také získávalo krmivo pro domácí zvířata. Ta se do lesa také vyháněla na pastvu. Lesní pastva však měla na les poměrně devastační dopad (vzhledem k existenci luk  to však zřejmě nebyl jediný zdroj potravy pro dobytek).

V lese se využívala technika ořezu stromů, produkující rovné větve.

Těžba

Člověk do krajiny zasahoval také těžbou dalších přírodních zdrojů, těžbou rud. Nejznámější doklady máme z oblasti kolem Mitterbergu v Alpách. Probíhala zde těžba sulfidických rud v úzkých (1-2 m širokých) šachtách, pomalu klesajících až do hloubky 100 m. Těžilo se pomocí ohně – u stěny skály byl rozdělán velký oheň a pak se stěna prudce zchladila, čímž došlo k jejímu popraskání. Stopy po těžbě z tohoto období můžeme v krajině nalézt dodnes.