» Náboženství

Vzhledem ke skutečnosti, že sami protohistoričtí Keltové po sobě nezanechali zásadnější písemné památky, jsou hlavním zdrojem informací pro poznání jejich duchovního života antické písemné prameny. 

Antičtí autoři hovoří o keltském náboženství jako o silně propracovaném polyteistickém systému. V představách Keltů nežili bohové od lidí odděleně, ale sdíleli s lidmi stejný svět. Tyto bytosti však nemusely nutně nabývat konkrétní lidskou podobu. Abstraktní pojímání světa ostatně dokládá také vysoká míra stylizace a abstrakce, která se projevuje v keltském umění. Naprostá většina antropomorfních vyobrazení keltských božských postav, známých ze západoevropských oblastí, pak vznikla až v období sílícího římského vlivu. 

Bozstva

V současnosti je známo cca 400 jmen označujících keltská božstva různého významu. Některá z nich byla uctívána ve všech oblastech obývaných Kelty, kult jiných byl vázán pouze na konkrétní místa. Do poslední skupiny lze řadit božstva lokálního významu, která byla uctívaná pouze určitými kmeny.

V čele celého panteonu stály tři hlavní božské postavy. Taranis – bůh nebes, Teutates - bůh války a Esus – bůh podsvětí, války a větru. Tuto triádu pak doplňovala další božstva. Belenos byl bohem Slunce, Lug bohem řemesel, umění a básníků, Sucellus byl bohem ohně a kovářů, Ogmios bohem řečnického umění, nebo Cernunnos, který byl bohem životní síly a ochráncem zvířat. K nejznámějším ženským bohyním patřila Epona, uctívaná jako mateřské božstvo a patronka koní. K lokálním postavám pak náleží např. Soucona uctívaná v oblasti Saôny či Fagus známý z prostoru Pyrenejí. 

Kromě božstev uctívali Keltové nejrůznější zvířata a stromy. Mezi zvířaty zastával významné postavení jelen – symbol obnovy. Hadi nebo kočky ztělesňovali v představách Keltů stíny a duchy. Důležité místo v keltském náboženství dále zaujímal kanec – symbol odvahy nebo býk. Některé druhy ptáků, hlavně labutě měly funkci prostředníků mezi světem živých a mrtvých. Stromy v keltských představovaly symbol obnovy a životní síly. Jednotlivé druhy byly často zasvěceny různým božstvům jako např. jabloň bohu Abelliovi nebo jeřáb bohu Alisanovi. Velká váha byla připisována dubu, tisu nebo lísce. Uctíváno bylo také jmelí, kterému byly přisuzovány léčebné účinky či schopnosti zažehnat neplodnost. Jmelí bylo podle Plinia Staršího sbíráno druidy pomocí zlatého srpu pouze v 6. dni měsíce, neboť právě tehdy byla luna údajně nejsilnější. Žádný zlatý srp se však nikdy nenalezl.

Hlavni svatky keltskeho roku