» Válka

Jedním ze zdrojů, ze kterých se o keltském válečnictví můžeme dozvědět, jsou zprávy antických autorů. Ti nám zanechali popis života Keltů a podobu jejich společnosti. Musíme však brát v potaz, že pokud popisovali společnost v době, kdy se válčilo, lidé se nacházeli ve vyhrocené situaci a život společnosti tomu byl přizpůsoben. Antičtí autoři si také mohli chybějící informace domýšlet či si některé údaje pozměňovat.

valecnik

Antičtí autoři popisovali Kelty jako nebojácné barbary, kteří mají strach pouze "z nebe, padajícího na hlavu" (Ptolemaios). Ptolemaios také uvedl, že válečníci měli ve zvyku nechat se najímat jako žoldnéři do armád místních vládců (Makedonie, Kartágo, Malá Asie, Egypt). Od Poseidoniose z Apameie se zase dovídáme o kultu hlavy. Ten spočíval v tom, že si Keltové vystavovaly hlavy svých poražených nepřátel. Oba tyto fenomény jsou podloženy i archeologickými nálezy.

Keltové byli národem, který postupně expandoval téměř do celé Evropy. Počátek expanze datujeme do 5.-4. stol. př. n. l. Samotná expanze probíhala ve 4.-3. stol. př. n. l. Probíhala ve dvou vlnách. První byla na jih do Itálie, druhá na jihovýchod na Balkán a dál do Malé Asie (dnešního Turecka) roku 387 př. n. l. Keltové dobyli a vyplenili Řím, roku 279 př. n. l. dobyli Delfy.

 

Hlavně v době expanze válečníci ovládají společnost a ovlivňují její vývoj. Mezi bojovníky nebyla v této době nijak zvlášť stanovena hierarchie, nebyly výraznější rozdíly ve výzbroji a výstroji.

Idea boje byla u Keltů velmi důležitá, hrála v keltské společnosti klíčovou roli. Keltové si velmi vážili odvahy a statečnosti. Jejich posedlost bojem se stala u jejich protivníků pověstnou. Keltové byli odhodlaní bojovat do posledního dechu a po neúspěšném boji páchat hromadné sebevraždy pro zničenou čest. Keltové se do bitev rozestavovali podle jednotlivých kmenů. Když se schylovalo k bitvě, obvykle spustili válečný pokřik, tloukli meči o štíty a troubili na své válečné trouby, tzv. carnyxy. To všechno mělo sloužit k zastrašení protivníka.

Gaesatové

Některé zprávy hovoří o bojovnících, kteří chodili do bitev nazí a bojovali v prvních řadách. Je zde možnost, že Keltové do bitev chodili pod vlivem omamných látek (např. alkoholu...). Hned jejich první výpad většinou ukázal úspěch či neúspěch bitvy. Přes svou sílu a neohroženost však byly armády neorganizované a neměli dostatek disciplíny. Armádu navíc tvořili individualisté, kterým šlo spíše o osobní slávu. Tyto rysy keltské armády často působily porážku.

Pěšáci chodili do bitev vyzbrojeni kopím, měčem, štítem, bohatší nosili přilby, později kroužkovou zbroj. Valná část válečníků bojovala většinou ve zbroji z organických materiálů, např. kůže.

Zbraně byly většinou ze železa. Meče se nosily na pravém boku v plechových pochvách. Kopí měla široký železný list (někdy bylo kopí opatřené na spodní části ratiště železným kováním tzv. botkou). Štíty byly držené v pěsti a byly často opatřené různými formami středových puklic, měly kovové hrany po obvodu. Jsou doloženy také oštěpy, luky a šípy. Možná se používal i prak.

Někteří válečníci jezdili na koních či na válečných vozech.

Valecnici na bojovem voze